Jáchym Topol (1962)
Underground költő, prózaíró és újságíró, szövegíró és zenész. Prágában született, édesapja Josef Topol drámaíró, öccse Jáchym Topol zeneszerző, a Psí vojáci nevű kultikus zenekar frontembere volt. Jáchym Topol az érettségi után volt raktárost, fűtő, rokkantnyugdíjas. 1987-ben aláírta a Charta 77-et, a következő évben letartóztatták illegális határátlépésért Lengyelországba és a szocialista államrend elleni anyagok terjesztéséért; az amnesztiának köszönhetően nem indult meg ellene a büntetőeljárás. A bársonyos forradalom óta főállású író. A Revolver Revue főszerkesztője, a Respekt szerkesztőségi tagja volt. Költőként a Sborník 79-1 szamizdat lapban debütált. Szamizdatban jelentek meg verseskötetei: Eszkimó kutya (Eskymáckej pes), Vándorarc (Stěhovavá tvář, Jindra Tma álnéven írta), Kották egy őszi lénynek (Noty pro podzimní bytost), Véletlen 23 (Náhodnejch 23), Nedves versek és egyéb történetek (Vlhký básně a jiný příběhy), Szeretlek bolondulásig (Miluju tě k zbláznění). 1979-ben elkezdett szövegeket írni a Psí vojáci zenekarnak, később a Národní třída zenekar szövegírója és énekese volt, valamint együttműködött Monika Načeva énekesnővel. Nővér (Sestra) című regényével elnyerte a nagy presztízsű Egon Hostovský-díjat, Kátrány (Kloktat dehet) című regényét 2005-ben a Lidové noviny ankétján az év regényének választották. 2010-ben Jaroslav Seifert-díjat kapott, 2015-ben a Szlovén Írószövetség neki ítélte a Vilenicai Irodalmi Díjat a Közép-Európában kifejtett rendkívüli irodalmi tevékenységéért. Könyvei tíznél is több nyelven jelentek meg fordításban, többek között németül, angolul, lengyelül, spanyolul vagy norvégül. Magyar fordítója Koloszár Péter, napjainkig 5 regénye és számtalan rövidebb szövege lett magyarra fordítva.
Undergroundový básník, prozaik a novinář, textař a hudebník. Narodil se v Praze, jeho otcem byl dramatik Josef Topol, bratrem skladatel a frontman kultovní skupiny Psí vojáci Filip Topol. Jáchym Topol studoval po maturitě sociálně právní střední školu, později pracoval jako skladník či topič, pobíral invalidní důchod. V roce 1987 podepsal Chartu 77 a v následujícím roce byl zatčen pro ilegální překročení hranic do Polska a za rozšiřování materiálů nepřátelských socialistickému zřízení; díky amnestii však trestní stíhání nebylo zahájeno. Od revoluce je spisovatelem z povolání. Byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue, členem redakce Respektu. Jako básník debutoval v generačním samizdatovém Sborníku 79–1. V samizdatu mu vyšly básnické sbírky Eskymáckej pes, Stěhovavá tvář, pod pseudonymem Jindra Tma Noty pro podzimní bytost a Náhodnejch 23, Vlhký básně a jiný příběhy či Miluju tě k zbláznění. V roce 1979 začal psát texty pro Psí vojáky, později působil jako textař a zpěvák skupiny Národní třída a spolupracoval se zpěvačkou Monikou Načevou. Jeho román Sestra získal prestižní Cenu Egona Hostovského, dílo Kloktat dehet bylo v anketě Lidových novin zvoleno Knihou roku 2005. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta. V září 2015 byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě, v říjnu 2017 převzal Jáchym Topol z rukou ministra kultury Státní cenu za literaturu. Jeho knihy vyšly ve víc než deseti jazycích včetně němčiny, angličtiny, polštiny, španělštiny či norštiny. Do maďarštiny jej překládá Péter Koloszár, k dnešnímu dni bylo přeloženo celkem pět jeho románů a bezpočet kratších textů.
